Vietnam je nádherná země, která se v posledních letech těší velkému zájmu turistů a dobrodruhů. Pokud do jihovýchodní Asie cestujete poprvé, a to právě do Ho Chi Minhova města (nebo Saigonu, jak místní stále říkají), možná vás po dlouhém letu bude čekat kulturní šok. Na všech frontách. Na co všechno se připravit?
Neúprosní obchodníci
Jen co vyjdete z letištního terminálu, vrhnou se na vás davy obchodníků se SIM kartami a taxikářů nabízející své služby. Stejné to bude i v samotném centru města. Manikúra a masáže jednoznačně hrají prim, když se ale vydáte na místní trhy, očekávejte doslova tsunami nabídek. Oblečení, suvenýry, jídlo, služby. Nabídnou vám naprosto všechno. A v mnoha případech také úspěšně prodají, jelikož především vynikajícímu místnímu jídlu s nízkou cenovkou se zkrátka odolat nedá.
Čistota
Možná je to tím, že je ve Vietnamu takové horko, že popelnice s odpadky lidé přes den raději nechávají uvnitř, aby se vyvarovali nepříjemnému zápachu. Sem tam se sice na ulici nějaký odpadek objeví, obecně vzato se ale Saigon může chlubit relativně čistými ulicemi. Jedinou nevýhodou je fakt, že odpadkových košů je po městě celkem málo. Párkrát narazíte na stromek s menší kupičkou zavázaných pytlíků. Pokud máte prázdnou lahev od vody nebo obal od zmrzliny, nemusíte se bát je k hromádce přihodit. Jak nám řekl náš ubytovatel – lepší na jednom malém místě než všude v okolí. Tím se totiž sami obyvatelé města řídí. V porovnání třeba s takovou Albánií je HCM jednoznačně napřed. I když košů by mohlo být stále přeci jen o něco víc.
Nohy všude
To se možná trochu bije s předchozím tvrzením, ale překvapivě se to vzájemně nevyvrací. V ulicích je spousta malých obchůdků, půjčoven skútrů nebo stánků s jídlem. Jejich majitelé/strážci jsou povětšinou starší lidé, kteří si holt rádi udělají na svých židličkách pohodlí. Limonáda z cukrové třtiny, lehká sváča, nohy nahoře. Problém ovšem je, že nožky nejsou ani v botách, mnohdy ani v ponožkách. Vietnamcům to nevadí, jsou zvyklí. Pro útlocitné turisty to však může být na první dobrou celkem šok. Není totiž vyloučeno, že si místní sundají boty třeba v restauraci nebo kavárně. Ostatně spoustu bosých nohou možná uvidíte už v letadle. Na druhou stranu, lepší vidět špinavé nohy než cítit ty zapařené.
Vstřícnost
Možná na to jen nejsme z Evropy příliš zvyklí. My jsme letěli do Vietnamu prakticky rovnou z Albánie a musím říct, že rozdíl v přístupu k lidem je markantní. Zatímco v Albánii jsme si neustále připadali pod soudem a dohledem, ve Vietnamu se na nás každý usmívá, zdraví a děkuje. Jsou vděční za všechno, a i když vám třeba nerozumí, snaží se vám poradit. Když do chrámu omylem vstoupíte v botách, neurvou se na vás, ale mile upozorní, že tak se to u nich nedělá. Na ulici jsem si jednou vyfotila obětní oltářek jednoho obchodníka. Fascinovalo mě uvařené kuře s křídlem v zobáku. Přiznám se, že jsem si obchodníka s jeho kamarádem nevšimla, dokud se nezačali srdečně smát. Vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že by moje focení mohlo být nekorektní. Než jsem se ale stačila omluvit, smáli se a klaněli se.
Vysoké teploty, které se dají přežít
Horko je nedílnou součástí jihovýchodní Asie. Jinak tomu není ani ve Vietnamu. Očekávali byste, že se při teplotách kolem 36 °C budete vařit. Ještě ke všemu s vlhkostí vzduchu kolem 50 %. Překvapivě se to ale celkem dá. Provzdušněné sandály, tílko, kraťasy a opalovací krém budou vaši nejlepší přátelé, teploty vás ale rozhodně nezabijí, pokud budete dodržovat pitný režim.
Fun fact: Nejnižší naměřená teplota v Ho Chi Minhově městě od začátku tisíciletí byla zaznamenána v roce 2009. Metropole se musela vypořádat s „pouhými“ 17 °C.
Voda i led (relativně) v klidu
Ho Chi Minhovo město pro nás odbouralo tvrzení, že pít by se měly jen balené nápoje bez ledu, na čištění zubů používat jen balenou vodu a na sprchu si dokoupit speciální filtr. Minimálně v Saigonu to ale tak být nemusí. Na vodu z kohoutku si sice dáváme pozor stále, nicméně mnoho hotelů nabízí sprchový filtr, mnohdy doplněný o minerály a aromatické oleje (náš měl magnolii a jasmín). Co se týče pití v restauracích, barech nebo kavárnách, ani tam není nutné panikařit. Venku nebo za pultem totiž často uvidíte slušnou zásobu barelů s vodou, které používají jak na přípravu drinků, tak i do ledovačů. V pouličních stáncích, a především mimo město, bychom ale byli opatrnější. Na delší cesty jsme si pořídili speciální filtrační lahev Grayl GeoPress. Investice to byla pořádná, zkušenosti jsou však zatím perfektní (v překladu: ještě jsme se nepos*ali).
Kavalerie skútrů řítící se přímo na lidi
Hromadná doprava v centru města je kapitola sama o sobě. Přechodů tu je jen několik, světel ještě méně. Zebry jsou sice namalované, nikdo si s nimi ale moc hlavu neláme. Když musíš přejít, tak holt musíš. Řídit se dá podle semaforů pro auta a vypočítat si, kdy je přechod nejlogičtější a nejbezpečnější. Nejčastějším jevem, a vlastně i nejefektivnějším, je zvednout ruku (večer lepší se zapnutým displejem na mobilu pro lepší viditelnost) a prostě jít. Skútry se lehce vyhnou a auta zastaví nebo přibrzdí. Nutno dodat, že rychle se tu vlastně ani nejezdí, je tedy dost prostoru pro respekt k chodcům, i když člověk zrovna nerespektuje běžná pravidla dopravy.
Zhruba tak bych shrnula, co mě na největším vietnamském městě překvapilo. Očekávala jsem rozhodně horší podmínky, HCM je ale moderní město se zajímavou historií a překrásnými památkami a chrámy, které rozhodně stojí za navštívení. A to je zatím jen jedna část Vietnamu.
HouKačka & Paul <3
Napsat komentář