Už několik let doučuji studenty k maturitě z českého jazyka. Kromě přípravy k didaktickým testům se zaměřuji především na literaturu a přípravu k ústní části zkoušky. A s politováním si musím povzdychnout, že rok co rok jsou studenti nepozornější a texty sice možná i přečtou, ale zkrátka jim nerozumí. A to se týká jak didaktických testů, tak i povinné četby.
Knih k maturitě mají přečíst standardně dvacet, nicméně pár studentů přišlo s tím, že z kánonu si jich mají vybrat i pětadvacet nebo dokonce třicet. To už mi přijde skoro až zákeřné. K čemu je to dobré? Většina žáků nepřečte ani těch dvacet. Třicet je ke čtení už tuplem nepřiměje.
Argumentace typu „My jsme to taky museli všechno přečíst, kolikrát i víc!“ je taky úplně zcestná. Dnešní doba je jiná, mladiství mají kolem sebe mnohem více podnětů, jsou náchylnější k rozptýlení a často nedokážou udržet pozornost. Doba se mění a společnost, a především školství, by se na to mělo naučit reagovat. Rozhodně nejsem pro zjednodušování učiva, to ne. Přístup by se nicméně měl změnit.
Ve svých hodinách se často setkávám s žáky, kteří mi sice perfektně určí druh, žánr, vypravěče a přeříkají děj, nicméně jakmile se jich člověk zeptá, co si o díle myslí a jaké autorovy myšlenky ho zaujaly, zasekne se a jako kolovrátek začne opakovat děj. Jako doučovatelka chci, aby knihu, kterou si vybrali, přečetli, případně dokázali na moje vtíravé otázky odpovědět a vést se mnou debatu tak, abych na nich fakt, že knihu nečetli, nepoznala. Protože to bude u maturity hrát roli největší. Sebevědomí a schopnost vést o díle debatu, jakmile se vystřílí náboje „oficiálních náležitostí“.
Aplikovat takový přístup hromadně ve školách je každopádně oříšek. Náraz přichází hned na několika frontách. Jak děti přimět číst? Zadávat jim slohové práce na podrobná témata z daných děl, jako tomu je na vysokých školách? Sednout si do kroužku a společně se o knize bavit? A kde je záruka, že děti nebudou jen mlčet? A kde na to v hodinách vzít čas?
Ráda projíždím různá učitelská fóra a nechávám se inspirovat. Někdy opravdu obdivuji optimismus některých kantorů, nicméně často zůstávám překvapená, když zjistím, že metody, které popisují, mají úspěch a fungují. A vlastně jsem i ráda, že přichází nová krev s novými nápady a vyhořelí učitelé a učitelky, kteří učili ještě za dob dinosaurů a své praktiky za celou svou kariéru nezměnili, pomalu odcházejí do důchodu.
Tady se nabízí další otázka – Je chyba v učiteli nebo žákovi? Osobně si myslím, že to je velice individuální, nicméně prvozáklad problému vidím v systému a společnosti. Žák (potažmo rodič) od učitele očekává, že mu látku vtluče do hlavy. Učitel od žáka očekává, že bude spolupracovat a s jeho vedením se dopracuje k vytyčeným studijním cílům. Výsledek? Všichni mají očekávání a zodpovědnost za případný neúspěch se snaží „hodit“ na toho druhého. Jenže tady už je učitel většinou nevinný. Učitel předává vědomosti, žák už si je musí umět zpracovat sám. Je to jako když vám přijde e-mail s dokumentem. Odesilatel vám jej jenom zprostředkuje. Zobrazit a uložit do počítače už si ho musíte sami.
No a tady se konečně dostávám k jádru pudla – žáci neumí zpracovávat informace. Z literárních děl, ze zpráv, z novin. Porozumění textu v didaktických testech je část, které se bojí mnozí z mých studentů. Proč? Jedná se o dlouhé úryvky, jejichž přelouskání jim zabírá příliš mnoho času. Paradoxně bývají nejjednodušší a stejně na tom spoustu z nich pohoří. Nedokážou se v textu zorientovat a pochopit připojené otázky. Neumí si dohledávat informace a zvýrazňovat klíčová slova. To, že to nezvládnou u maturity, no bože. Smutné je, že to nezvládnou ani v reálném životě. A právě jedno nesprávné pochopení textu může spustit vlnu dezinformací.
Pravopis a gramatika jsou velice důležité složky jazyka, tedy i národní identity. I tak si ale myslím, že by se ve školách měl dát větší prostor hodinám zaměřených na čtení a porozumění textu. A snad zase někdo někdy napíše další fenomén jako byl Harry Potter, aby se i dnešní generace vrátila ke čtení. Protože čtením se člověk učí psanou formu jazyka nejlépe.
A protože i jen 6 minut čtení snižuje stres o 68 %.
Což se zrovna k maturitě taky celkem hodí. 😊
Napsat komentář